Návod k chovu

"Při pečlivě regulovaných hodnotách tlaku, teploty, objemu, vlhkosti, a dalších proměnných veličin se každý živý organismus chová tak, jak se mu právě zachce." (Harvardův zákon)

Životní cyklus

Nový život začíná splynutím gamet, pohlavních buňek, v těle samice - když je vajíčko oplozeno. Dochází k tomu, poté co je zralé, žloutkem vybavené vajíčko uvolněno z vaječníku a je zachyceno vejcovodem - tomu se říká OVULACE. Vaječníky a vejcovody jsou párové reprodukční orgány samic. Drtivá většina samic (80%) je přístupná samcům v poslední fázi formace žloutku (pozdní vitelogeneze - vajíčko má 12-14mm) a krátce po ovulaci jsou opět nepřístupné páření (dokáží samce pěkně spráskat). Krátce poté, co tedy vstoupí vajíčko do vejcovodu je oplozeno, protože samička po spáření uchovává sperma ve svém těle - zásoba spermií je zadržována ve vejcovodech právě co nejblíže vaječníkům. Sperma je uchováváno v těle samice i déle než rok po páření a úspěšně kladených snůškách. K oplození tedy dochází až po ovulaci.

Oplozené vajíčko pak putuje vejcovodem směrem ke kloace, přičemž se dokončí jeho formace a všechny jeho obaly, včetně částečně kalcifikovavé skořápky ve specializované části vejcovodu. Poté hotové vajíčko opustí kloaku - samička vejce snese a zahrabe do vlhkého substrátu. Velikost vajíčka, kvalita žloutku, úspěšný vývoj embrya, velikost mláděte při líhnutí, jeho vitalita a životaschopnost budou výsledkem genetických předpokladů, velikosti a zdraví rodičů a jejich kvality krmení!!!

Následuje inkubace, při které se ve vajíčku v případě správné teploty a vlhkosti vyvíjí zárodek po 45-60 dní. V okamžiku snesení měří zárodek již obvykle 2-3mm. Vajíčko může v průběhu inkubace malinko měnit tvar, trochu se nafouknout, prohnout do "fazolky" a zrůžovět - prosvítají drobné žilky. Pohlaví mláděte je určeno v prvních 2-3 týdnech inkubační teplotou. Úspěšná inkubace, líhnutí a dokonce i velikost mláděte jsou určeny podmínkami inkubace - správnou teplotou, vlhkostí substrátu. Pár okamžiků před líhnutím mládě zatáhne žloutkový váček do těla (zbude mu po tom na památku jizvička - pupík) a přejde z dýchání, které umožňovaly zárodečné obaly, na plicní dýchání. Vajíčko se v tomto okamžiku může propadat. Dušení přiměje mládě proříznout si vaječným zoubkem kožovitou, částečně kalcifikovanou skořápku a poprvé se nadechnout. Mládě opustí svou skořápku během minuty až půl hodiny. Je důležité, aby mělo zatažený žloutkový váček, což bývá nejčastější komplikace. Druhá nejčastější je, že si hotové mládě skořápku prostě neprořízne - má to na svědomí kalciový šok (na vině je špatně krmená samice, která neměla dostatek vápníku a D vitamínu) nebo "přepití" vajíčka (vejce v převlhčeném substrátu pojme tolik vody, že se mládě nemůže hýbat a utopí/udusí se).

Srpen 2006: Vajíčka v inkubátoru (suchý inkubátor, vytápění topným kabelem, teplotu hlídá termostat). Substrát - Vermikulit. Líhnivost skvělá:o)

   

Vajíčka v inkubátoru - jednodušší verze, říjen 2004. Vytápěno externí lampou, bez termostatu teplota hodně kolísala. Úspěch nakonec docela dobrý - na fotkách jungle mláďata NZ 2004.

       

 

Po vylíhnutí měří mládě 8 - 10cm, dle kvality vajíčka, a váží okolo 2-3 gramů. Má typickou dětskou kresbu: černé páskování na žlutém podkladu a pruhovaný ocas - některé barevné formy mají mláďata s růžovou kresbou na žlutém podkladu (albina a hybina), nebo béžovou kresbou na žlutém podkladu (hypo a superhypo variace), případně jsou mláďata celá růžová (blizzardi), nebo žlutá s neuspořádanou béžovou skvrnitostí (patternless), nebo růžovou skvrnitostí (patternless albino). Mohou být také šedivá bez kresby - MackSuperSnow atd.. TYPICKÉ je však existence dětské kresby - odlišné od dospělé, které dosáhnou v průběhu postupného přebarvování cca. v jednom roce života.

Jak se postarat o mládě: Chov # Odchov mláďat [»]

Růst je nejrychlejší v prvním půlroce života. Gekončíci začínají pohlavně dospívat v 7 - 10 měsících, což je doba, kdy je nutné oddělit samečky a dále je chovat po jednom, dokud se je nerozhodneme použít v chovu. Vzájemná agresivita samců stoupne, jakmile budou zkušení v kontaktu se samicemi! Vůči sokům svého pohlaví jsou nejagresivnější samečci, kteří mají vlastní harém a teritorium. Přítomnost samce ve skupině zbytečně provokuje samice, které začnou přicházet do cyklu (ovulovat) mnohem dříve, než je pro jejich organismus vhodné! (Tedy klidně v těch 7 měsících). Chovejte subadultní samičky ve výhradně "holčičích" skupinkách, dokud nedosáhnou vhodné hmotnosti pro chov.

Optimální věk pro zařazení samic do chovu je 12-18 měsíců - je to spíš otázka hmotnosti. Samice by měla vážit minimálně 45g. Opravdu si ji zvažte. Doporučuji více než 50g (při této hmotnosti je délka gekončíka nad 20cm). Z příliš mladých samiček bývají snůšky buď přímo neoplozené nebo nekvalitní (špatně vyzrálá vajíčka), nebo je samice pořádně nesnese do kladiště, případně je nesnese vůbec (zadržení snůšky).

Páření. Samec dole. Samici si přidržuje jen na prvním foto. Třetí foto - vlastní akt, samice má zdvižený ocas, samec si partnerku přidržuje (správně by ji měl držet i tlamou za kůži na krku).

     

Kdy připouštět? Minimální nárok je samec starší 5 měsíců (starší a odzimovaný bude lepší) a samice vážící 45g - 12 měsíců a starší. Roční a starší gekončíky je vhodné zimovat - ne však mláďata (samice) v prvním roce života. Zimování stačí měsíc až dva při teplotě 20°C. Jsou chovatelé, kteří nezimují vůbec, drží zvířata celoročně při 32°C bez nočních poklesů. Pak ale samice "odejde" po 6 letech (viz. Ron Tremper)! Gekončík přitom může žít i 20 let. Zimování, cykly a optimální teplota včetně zimování prodlužují zvířeti život.

Období rozmnožování přichází ve většině chovů časně zjara, v únoru/březnu. Maximum je 4 - 5 samic na jednoho samce. Téměř hned po zvýšení teploty se začínají dospělí gekončíci pářit. Zhruba měsíc po odzimování začíná samice klást ve zhruba 10 - 14 denních intervalech. Snůšek (po dvou vejcích) může být za rok 6 - 10. Za celý život může mít samice asi 80 - 100 snůšek po dvou vejcích, poté přichází "menopauza" - zhruba v 10 letech. I samice starší 10 let může dát několik snůšek, ale pokles plodnosti je zřejmý. Odchází do důchodu - nejlépe na mazlíka;o) Spokojeně může žít dalších 10 let! Samečci zůstávají plodní po celý život.

Gekončíci se při vhodné péči dožívají 20 let. Starší gekončíky je nutné krmit vhodnou dietou - nejlépe pouze cvrčky (krmené musli směsmi pro cvrky a zeleným krmením, listy), ne už myšátky, ani tučnými červy a zophobasy. Teplotu je možné držet na 25-26°C a výše už ne, i to dokáže život prodloužit, stejně jako optimální zimování (žádné extrémní teploty). S vysokým věkem se mohou objevit komplikace jako slepota (gekončík pak nemůže lovit), nebo hormonální poruchy (problémy se svlékáním) a podobně.

Nevyhnutelná smrt přichází ve vysokém věku většinou jako následek postupného selhávání orgánů. Hyne-li zvíře v požehnaném věku stářím, většinou je to pozvolný proces a poznáte, že se "to" blíží, několik dní dopředu podle drobných ukazatelů - obtížně koordinované pohyby, apatie a rychlý tělesný úpadek. Až váš miláček jednou odejde do věčných lovišť, dejte průchod svému smutku, uleví se vám.

Zimování gekončíků

Dospělá zvířata zimujeme v teplotách přes den 22°C, v noci kolem 20°C. Mláďátka necháváme při 25-28°C, nezimujeme. Noční pokles teploty u mláďat prodlužuje věk dospívání a podstatně zpomaluje růst. Zimování dospělců probíhá 2 - 3 měsíce, někdy v půli února zahájíme jaro. Chladnější perioda nutná není, ale svůj význam přece jen má. Během "zimování" zůstávají zvířata aktivní a dbělá, loví, krmí se a pijí. Jen jedou na pomalejší (chladnější) režim. Nižší teplota sníží rychlost metabolismu, proto je vhodné vynechat krmení myšátky a ostatní krmení podávat v nižších dávkách - pouze co gekončíci "vyluxují" do dvou hodin po krmení, vhodné jsou dětské ovocné přesnídávky a cvrčci. Samice uvítají larvy Zophobas morio.

Někteří chovatelé nezimují, nebo jen na nějakou dobu vypnou zdroje tepla, takže teplota poklesne na teplotu pokojovou. Jsou i chovatelé, kteří gekončíky ponechají bez obav a beze ztrát při 15°C. Nebezpečné jsou teploty kolem 8°C, proto pozor, pod touto hranicí dochází k úhynu zvířat. Nebezpečný je i tepelný šok, proto je vhodné teplotu snižovat postupně, obyvykle několikafázově. Například z 28-25°C ve dne na 22-20°C, pak např. na 18°C, pak 15°C. Zhruba po týdnu. Teplota kolísá dle režimu den/noc cca o 5°C, protože na noc zvířatům vypínáme tepelné zdroje, takže kolísání v tomto teplotnímu rozmezí gekončíkům nevadí. (Jsou mu uvyklí ve zhruba 12h intervalech.)

Zimováním" se do určité míry napodobují podmínky v přírodě. A proč je vlastně dobré zimovat? Organismus zvířete si odpočine, nabere nové síly a samičky špeky na bříšku a na ocásku... pardon, "vypaseny do líbezné kulatosti, zaoblí se do lahodných tvarů...", které pak využijí při tvorbě vajec. Postupné zvyšování teploty na jaře (až na optimálních 28°C) je pak účinným startérem pro rozmnožování.

Svlékání kůže

Gekončíci se správně mají správně svlékat sami a zcela bez obtíží během několika minut, nejspíše je vůbec nepřistihnete. Svlečku sežerou komplet i s "rukavičkami", takže většinou nenajdete ani žádný důkazní kousek, že se váš miláček svlékal. Interval svlékání u mláďat může být po 14 dnech, s věkem se prodlužuje. Záleží také na teplotě (rychlosti metabolismu) a dalších doplňujících faktorech. Gekončíci se rádi svlékají v "kladišti" nebo svém "vlhkém domečku", vlhkost tedy svlékání usnadňuje. Pokud je gekončík v kondici a má k dispozici dostatek vody (i k napití), vše půjde hladce.

Pokud ne: Gekončík se špatně svlékl! Co mám dělat? [»]

Krásné fotky ze svlékání nám zaslal Jirka Švarc:

(Tip: Zkuste fotky poskládat správně za sebou:o)

Etologie&povaha

"Leopard geckos", jak bývají označováni na západě, patří mezi nejsnáze chovatelné plazy a v zajetí se jim daří velice dobře. Snadno se "ochočí" a jsou zábavní. Je navíc velmi neobvyklé, že by gekončík někoho kousl. To už opravdu musí být vážně ohrožen, nebo strašlivě rozzloben. Je možné chovat pro potěšení jen jediného gekončíka a v povaze jsou samci stejně laskaví jako samice. Každý gekončík má svou osobnost a charakter. To, že jsou robustní, nebojácní (proto tak mírní) a snadno chovatelní, mohou být skvělou volbou pro začínajícího chovatele plazů. Pročtěte si následující články:

Chov gekončíků ve skupině

Platí: vždy jen jeden samec ve skupině a vždy jen zvířata stejné velikosti. Pro skupinu 4 zvířat se doporučuje plocha dna terária 50 x 50 cm (a ekvivalenty). Výška terária není rozhodující, protože eublíci jsou terestričtí - pohybují se po zemi.

Můžete samozřejmě chovat jediného gekončíka jen pro radost. Smutno mu nebude, nemusíte se bát. Každý gekočník má osobnost a vlastní náturu. Pokud máte jednoho dráčka a chcete mu pořídit společnost, musíte mít jistotu, jakého je pohlaví. Dva samečci se v žádném případě nesnesou. Budou bojovat, dokud jeden druhého nezabije. Dvě samičky se snesou bez obtíží.

Chov v páru je možný, ale vzhledem k aktivitě samce je vhodnější jeho pozornost rozptýlit mezi několik samic. I když jsou samičky od rány a dotěrného samce umí pěkně spráskat, když neslyší na "NE", přece jen je lepší situaci předejít chovem tria, nebo i větší skupinky pohromadě.

Pokud nechcete odchovávat mláďata, třeba z důvodu, že by jste na ně neměli čas, chuť, trpělivost s pipláním mláďat s nezataženým žloutkovým váčkem, není pro vás dostupné krmení pro mláďata, nebo se jednoduše bojíte o odbyt (je zbytečné prodávat mláďata pod cenou, koupí si je lidé, co chtějí šetřit, mláďat si nebudou cenit a dobře se o ně nepostarají). V případě, že převáží takový přístup, a přece chcete chovat skupinku zvířat - chovejte pohromadě samé samičky. Možná se stane, že nakladou vejce. Pozor, pokud byly samice napářeny z minulé sezony, je možné, že vejce budou oplozena. Spermie dokáží přežívat v těle samice velice dlouho. Tento biologicky pozoruhoný trik zajišťuje reprodukci druhu pro případ, že by se samice neměla možnost spářit v každém období rozmožnování znovu.

Pohlavní dimorfismus

První dvě fotky - samec, další dvě - samice.

                   

Rozeznat pohlaví dospělých, nebo semiadultních gekončíků není problém. Dokonce již u některých malých mláďat je patrné, že z nich budou samci. Jiní mladí samečkové své pohlaví úspěšně tají velice dlouho - a najednou máte z Leona Leonku. Bezpečný věk pro určení pohlaví nelze stanovit z toho důvodu, že gekončí mláďata rostou a dospívají v závislosti na chovných podmínkách - teplotě a krmení - v rozmezí několika měsíců.

Rozlišujících znaků je několik:

Samci mají aktivní femorální póry na spodní straně stehen. Uvidíte je jako řádku šupinek s tečkou uprostřed. Ve středu každé šupinky totiž ústí vývod pachové žlázy - pokud jsou žlázy hodně aktivní, z pórů vyčnívají tyčinky mazu. Pokud vám připadá legrační, jak váš gekončí sameček leze po teráriu a otírá si kloaku o substrát, samice, domečky, zkrátka o všechno možné.. tak ne, není divnej a nedělá to ani proto, aby vás pobavil. To si jen značkuje: MOJE, MOJE, MOJE. Je to projev vrozeného teritoriálního chování. Divocí gekončíci značkují taky. Pachové značky jsou jasně čitelné pro všechny ostatní gekončíky. Protože si samec značkuje své samice, nikdy raději vprostřed chovné sezóny neprohazujte zvířata v chovných skupinkách. Mohlo by dojít k vážnému úrazu, pokud by samec očichal cizí samici (označkovanou) a po pachu ji určil jako cizího samce. Samci mezi sebou bojují, dokud nedojde ke smrti jednoho z nich.

Samice sice mají tytéž šupinky, póry ale aktivní nejsou, neprodukují maz.

Hemipenis - ještě nezatažený těsně po páření. Samci se čistí, teprve potom hemipenis zatáhnou zpátky do jeho "kapsy".

Spolehlivějším a zřetelnějším znakem pohlavního dimorfismu těchto zvířat jsou hemipenisy samců. Jedná se o párový pářící orgán. Hemipenisy jsou tedy dva a jsou skryty uvnitř těla na bázi ocasu v hemipenisových kapsách - každý ve své. Zvenčí jsou pozorovatelné jako dvě zřetelné bouličky pod kloakou. Zkušení chovatelé umí hemipenisy opatrně vypalpovat - mírným tlakem "speciálním chvatem":o) vystrčit hemipenis z jeho kapsy. Chce to cvik a není to snadné. Nezkušený zvědavec může napáchat škody. Pokud vám někdo neukáže jak na to, sami to určitě nezkoušejte.

Samice hemipenisy nemají. Mají hemiclitorisy.

Rozmnožování a odchov

Slovo úvodem: S chovem a odchovem mám již poměrně bohaté zkušenosti. Ač se specializuji se na barevné formy a mutace, odchovávám i klasické, divoce zbarvené domácí gekončíky - v náročnosti mezi nimi není rozdílu, jsou STEJNĚ životaschopní.

Gekončíci pohlavně dospívají v závislosti na podmínkách někdy v sedmi měsících. To neznamená, že jsou skutečně připraveni rozmnožovat se. Samci sice bezpečně rozeznají k páření připravené samice od těch již pářených a od těch příliš mladých a ještě nezralých podle pachu. Samice však pohlavně dospívají dříve, než jsou fyzicky připraveny na zátěž snůšek. Proto je zcela na místě nechat je odrůst a nezkracovat jim život a neničit zdraví. Pokud jde o nechtěné nakrytí nedospělých samic, mohu oddělý chov nedospělých zvířat doporučit. Zkušenosti mi jasně říkají, že sloučení skupinky dospělých zvířat do nového prostředí (nového pro všechny zůčastněné, kdy teritorium není již rozděleno či zabráno) obecně neznamená problém a nebezpečí. Tím může být prohazování zvířat mezi skupinami nebo chov různě velkých subadultů, či subadultů s dospělci. Důležitá je také dostatečná plocha terária a množství úkrytů.

S náročností odchovu barevných forem si nemusíte dělat starosti - na péči jsou stejně nároční jako ti obyčejně vybarvení - všichni jsou to "gekončíci domácí". Jen mají různý genetický potenciál, který určuje jejich atraktivitu a v návaznosti na to i cenu.

Barevná forma od dobrého chovatele může být mnohem životaschopnější, než nezodpovědným nakrýváním vzniklý obyčejný divoce zbarvený eublík (beztak kříženec nekolika ssp.) Existují množitelé, kteří zvířata do chovu vůbec nevybírají. Vede to k velké produkci těžko udatelných mláďat, která často někde končí "skladem", nebo jako potrava pro ještěrkožravé hady. Když to hodně zjednoduším, ta situace je podobná jako u koček. Nemá smysl množit je jen proto, aby jich bylo hodně. Mnohem zajímavější je výběrový chov, šlechtění barevných forem, získávání nových nádherných barev, prostě překvapení v každém vajíčku.. zodpovědnost za konkrétní zvíře a jeho ocenění. Ne masová produkce (pro ČR je dokonce zpracovaný plán pro chov gekončíků na pokusy). Vždy je tu buď kvalita, nebo kvantita - nikdy nemůžete mít obojí.

Další text ve vývoji, díky za pochopení. Čekají vás témata: Krytí, gravidita, výživa samice, kladení vajíček, zajímavosti.

Úloha inkubační teploty:

Pohlaví gekončíků je ovlivněno teplotou, při které inkubace probíhá - v prvních cca 14 dnech. Při inkubační teplotě 28°C se líhnou spíše samice, se vzrůstající teplotou roste procento pravděpodobnosti, že se vylíhnou samci.

Při 32°C (maximální bezpečná teplota) se líhnou téměř vždy samci. Teploty nižší než 27°C výrazně prodlužují dobu inkubace, případně zastavují vývoj zárodku. Teploty nad 32°C vedou k odumírání zárodků ve vejcích. Vysoké inkubační teploty zkracují délku vývoje nového gekončíka, proto se při vyšších teplotách mohou mláďata vylíhnout již po 45 dnech. Roste však riziko nižší životaschopnosti mláďat, u kterých je navíc téměř jisté, že budou samčího pohlaví. Při vysokých teplotách se také častěji objevují tělesné deformace. Nižší teploty jsou obecně předpokladem pro vylíhnutí odolnějších a silnějších jedinců, kteří jsou navíc přirozeně povahově vyrovnanější.

Teplota však není definitivním určujícím kriteriem délky inkubace. Velmi záleží na výživě kladoucí samice, a to jak z energetického hlediska, tak z hlediska obsahu minerálních látek, vitamínů, skladby a poměru aminokyselin a dalších biologicky aktivních látek. Samice bohatě energeticky dotované, ty, které mají velký příjem hodnotné potravy (tedy nikoli hladoví mouční červi a podobně), kladou velká vejce ve snůškách v kratším časovém rozmezí - až 10 dní. Obvyklé je však 14-16 dní. Pokud krmení samice neobsahuje všechny potřebné komponenty, i velká vejce mohou být vlastně "chudá", takže ani zárodek nebude mít k dispozici to, co potřebuje. Pochopitelně takový stav zvyšuje riziko pravděpodobnosti odumření zárodku ve vejci.

V jedné snůšce téměř s jistotou bývají dvě vejce. Zajímavé je, že i při líhnutí z jedné snůšky, která je inkubována shodným způsobem ve stejných podmínkách se mláďata nemusí vylíhnout obě zároveň. Toto rozpětí může být i týden a stále se mohou bezpečně vylíhnout obě mláďata. Většinou si však malí gekončíci vaječným zubem proříznou svou pergamenovou skořápku v rozmezí jen několika minut/max.hodin po sobě - ve většině případů k radostné události dojde odpoledne, k večeru či v noci, což je typická aktivační doba těchto zvířat.

Inkubátor, inkubace

Inkubace vajec gekončíků vyžaduje teplotu 28°C - 32°C. Teplota by měla být po celou dobu inkubace stálá, tedy žádný pokles teploty v noci. Teplota by neměla kolísat v řádu stupňů, protože to zvyšuje možnost odumření zárodků. Tento bod je pochopitelně diskutabilní, protože je sice pravda, že více zárodků odumře - přežijí však ti silnější. To znamená eliminaci ne příliš životaschopných jedinců, či přímo zvířat s nějakou vadou. Také je pravdou, že inkubace při níž teplota kolísá, je delší, než při konstantní průměrné teplotě. Každopádně, úspěšná inkubace při kolísajících teplotách možná je (mám ověřeno 22 - 32°C). Riziko znamenají spíše náhlé změny a nebezpečné jsou vysoké teploty, nikoli ty nízké (22°C), při kterých se vývoj utlumí, zastaví a dalo by se říct, že vejce hybernují.

Inkubátory je možno zakoupit hotové, nebo si je vyrobit doma. Slovo "inkubátor" zní sice honosně, ale je to velmi prosté zařízení. Potřebujete zdroj tepla a termostat. Zdrojem tepla může být žárovka, nebo topný kabel, či deska. Termostat bude hlídat teplotu a spínat vyhřívání, když teplota poklesne a také ho vypne okamžitě, když se teplota dotkne horního limitu. (Termostat je nutno nastavit, případně naprogramovat.) Druhým požadavkem pro inkubaci je vlhkost, která se zajistí vhodným substrátem, ve kterém jsou vajíčka po dobu inkubace usazena. Pošťuchování vajec se nedoporučuje, jejich vytahování z krabiček a přenášení jinam už vůbec ne.

My používáme suchý typ inkubátoru, tedy vytápění topným kabelem zapojeným přes termostat v tepelně izolovaném prostoru (starý vyřazený a "vykuchaný" mrazák).

Vajíčka inkubujeme v plastikových krabičkách s víčkem a drobnými větracími otvory po stranách na ověřeném substrátu.

Tím substrátem se nám ideálně jeví vermikulit, extrudovaná slída. Musí být vlhká ne málo a ne moc, přesně tak akorát. Pokud je substrát příliš vlhký, vejce do sebe natáhnou moc vody a zárodky se "utopí". Pokud je substrát příliš suchý, vejce vyschnou. Nejlíp uděláte, když vám tu správnou konzistenci někdo s dostatkem zkušeností předvede. Osvědčený návod je ten, že pokud se vám povede v ruce vytvořit kouli z vermikulitu (všichni hážeme sněhové koule, že?) tak, aby z ní netekla voda a koule držela pohromadě (aby šla po někom hodit), pak máte vermikulit zvlhčený tak akorát. V tom případě tu kouli v záchvatu euforie nezapomeňte rozdrobit do připravených inkubačních krabiček.

Substrát vsypte asi do poloviny výšky do malé plastové vaničky s víčkem. Vanička (krabička) musí být opatřena větracími otvory - stačí několik řad drobných 1-2 mm dírek, které umožní výměnu vzduchu. Víčko krabičky popište datem snůšky.

Snesená vajíčka co nejdříve odeberte z kladiště, kam je samička jistě velice pečlivě zahrabala, a usaďte tu nadílku do substrátu z poloviny zahrnutou v poloze, ve která byla snesena. Opatrně, protože zárodek v té době měří asi 3 mm. Jakmile už je vajíčko jednou v klidu (samička už s ním nepochoduje sem a tam a netřepe s ním), zárodek se přichytává ke stěně vejce (obvykle v nejvyšším místě) a od této doby už se s žádnými pobyby nepočítá. Přetáčení a převracení vajíček proto nepřipadá v úvahu! Je téměř jisté, že by zárodek odumřel. Zavřete krabičku s vajíčky a umístěte do inkubátoru. Pod víčko krabičky někteří chovatelé (já taky) přicvaknou papírový ubrousek, který zachycuje kapky vody. Protože je v krabičkách vysoká vzdušná vlhkost, uvnitř krabičky na stěnách a na víčku kondenzují kapky vody. To je v pořádku. V pořádku není, že by mohly kapat na vejce. Přimlouvám se za ten ubrousek, luxusnější řešení je hrst rašeliníku jako peřinka. Nakonec se přesvědčte, že je teplota v pořádku a že termostat i tepelný zdroj jsou pod proudem.

Inkubátor by měl být položen na místě, kterému nehrozí otřesy (nestabilní stolek a podobně) a na které přímo nesvítí slunce (u okna, nebo naproti oknu). Snůšky kontrolujte vždy v rozmezí několika dnů, aby jste mohli odstranit případná prázdná či zkažená vejce. Zdravá vajíčka zrůžoví, jsou pevná ("tvrdá"), beze stop plísní a zápachu. Během inkubace mohou trochu měnit tvar (prohnout se do "fazolky") a přibývat na objemu (ve střední části). Neoplozená vajíčka bývají měkká, nemají zpravidla tak pevný obal a zůstávají žlutavá - prázdná. Zkazit se ale vůbec nemusí. Když jsem inkubovala na perlitu, zůstala prázdná vejce nezasažena rozkladem přes dva měsíce a já jako nezkušený začátečník pořád doufala, že z nich konečně něco vyleze...

Co jinak? Bude zapotřebí vlhčit substrát v krabičkách, pokud vysychá, malinko větrat a dělat všechny ty opatrné drobnosti, kterých si všimnete. V neposlední řadě objevit mláďata:o) Zvědavost vám nedá spát!

Jako nádobu improvizovaného inkubátoru je možné použít skleněné terárium, či akvárium s krycí deskou. Ty je dobré nějakým způsobem izolovat proti únikům tepla - například zvenčí přichycenými polystyrénovými deskami. Pro malinký ink. stačí elementka, krycí deska, lampa zvenku a froté osuška - když uhlídáte teplotu. Každopádně, smysl izolace je, že klesají náklady na vytápění a především zamezíte náhlým změnám teploty, které by mohly ohrozit tvorečky vyvíjející se ve vejcích. Jako inkubátory se používají také vykuchané chladničky, mikrovlnky a podobně pozoruhodné second-hand objekty, které již samy izolované jsou. Pokud ale nemáte potřebou elektro-průpravu, nepouštějte se do sestavování inkubátoru a raději najděte někoho, kdo to kvalifikovaně udělá za vás.

Odchov mláďat

Líhnutí mláďat je pro každého chovatele radostně očekávaná událost. Inkubační doba je (nikoli pouze dle teploty) 45 až 60 dní i déle (při nízké teplotě, např. 27°C). S přemístěním mláďat z inkubačních krabiček do odchovných boxů není nutné spěchat. Jo, vylézt z vejce je totiž fuška:o) Klidně nechejte mláďata ještě den v inkubátoru. Zhruba první tři dny stejně nebudou ani lovit, ani přijímat potravu. V prvních dnech totiž budou trávit zbytky žloutkového váčku, který před započetím líhnutí vtáhnou do břišní dutiny. Na památku jim z toho na bříšku zůstává jizvička - pupík.

Klikněte na náhled - fotka se otevře v plné velikosti v novém okně.

       

 

Takhle krásně, jak vidíte na fotkách, si mládě rozřízne vaječným zubem kožovitou (částečně kalcifikovanou) skořápku svého vajička a během pár minut (až půl hodiny, někdy déle) se vysouká ven - jako ze spacáčku. V ideálním případě má zatažený žloutkový váček a zahojený pupík. Pokud se podíváte na velikost vajíček a čerstvě narozeného mláděte, asi vás napadne, jak se tam takový obřík vlastně vejde. Taky nad tím už pár let bádám;o)





Fotky z líhnutí formy Super Hypo dne 24.5.2007.

Pro odchov mláďat se ideálně hodí velké plastové dózy či boxy a jako substrát se nejlépe ospědčily papírové ubrousky. Je to hygienické a máte jistotu, že mrňousové nebudou požírat substrát. Z toho důvodu se nedoporučuje odchov na písku - může dojít k ucpání střev pískem (či kamínky v případě štěrku). Štěrk s ostrými hranami při pozření zároveň nevylučuje možnost poranění.

Klikněte na náhled - fotka se otevře v plné velikosti v novém okně.

Vybavení "terária" pro mláďata zahrnuje zdroj tepla (květináčovou lampu či topný kabel), dále misku na vodu a dostatek úkrytů, například úlomků kokosových skořápek, nebo plastových misek pod květníky s vystřiženým vstupním otvorem. Stísněné prostory domečků poskytují zvířatům pocit bezpečí. Bezpečnost napájecí misky zvýšíte tak, že do vody nasypete kamínky (já používám skleněné dekorační pecky s průměrem cca 1,5 cm). Na čištění misky nikdy nepoužívejte saponáty. Já misky i s kamínky (peckami) čistím přelitím vařící vodou, případně octem. Je šikovné vyhradit si na to nějakou "mycí nádobu" či kbelík.

Vhodná teplota pro odchov mláďat je okolo 28-32°C (bez nočního poklesu). Není to dogma. Potřebujete prostě dostatečnou vysokou teplotu, aby mláďata rostla. Při nízké teplotě (asi do 24°C) budou sice lovit a žrát, ale nebudou skoro vůbec růst. Vlastně je lze tímto způsobem "zimovat" či "zpomalit", ale neexistuje pro to žádný racionální důvod (leda pro chovatele, kteří chtějí šetřit na krmení:-/).

Mláďata vyžadují o něco vyšší vlhkost než dospělci, proto je vhodné terárium (odchovný box) denně rosit. Není zapotřebí rosit celé terárium, stačí jeden kout. Nezáleží totiž na tom, jak moc vlhký je substrát (přímo mokrý je nevhodný). Substrát (ubrousek, papír) může být klidně suchý. Důležitá je relativní vzdušná vlhkost.

Ideální krmení pro malé gekončíky jsou vypasení a dobře napití cvrčci. Pravidlo zní - cvrček ve velikosti asi 1/3 - 1/2 velikosti hlavičky mláděte, aby nedošlo k problémům s polykáním kořisti. Kořist - cvrčky - předkládejte zásadně živé. Mrtvé potravy si gekončíci ani nevšimnou. Mouční červi nejsou příliš vhodné hlavní krmení, obsahují špatný poměr vápníku a fosforu. Malí gekončíci denně pozřou asi 2-7 cvrčků (podle velikosti). Krmte navečer, poté, co terárium porosíte. Vlhkost spolehlivě vyláká gekončíky z jejich úkrytů - začnou se shánět po něčem k snědku. Krmným cvrčkům vypuštěným do terária s mláďaty gekončíků vždy nechejte nějaké krmení. Hladoví cvrčci totiž dokáží gekončí mládě napadnout, dokonce i zabít a sežrat. Granulím pro psy, strouhané mrkvi, nebo listům salátu či pampelišky cvrčci dají přednost. Nenechávejte také zbytečně moc cvrčků v teráriu. Krmte jen tolik, kolik gekončíci dokáží během 2 hodin ulovit a pozřít.

I když kvalitní krmení je základ, přece jen se v chovu eublephar neobejdete bez dotace vitamíny a minerály. Obvykle se s úspěchem používá Roboran (mám dobré zkušenosti). Pokud jej nenajdete v drogerii, objednají vám jej v nejbližší lékárně.

Klikněte pro složení:

VitamixREP [»]
ROBORAN pro exoty [»]
ROBORAN H [»]
Plastin [»]

V sypké vitaminovo-minerální směsi obalujte cvrčky, případně ostatní předkládaný krmný hmyz, a to bez obav při každém krmení. Do vody na pití je možné mláďatům přidat tabletku kalcia (nešumivého). Případně namísto ve směsi obalit cvrčky čas od času jen v kalciovém prášku (např. ze sépiové kosti). Dodatečná dotace AD3 nutná není (gekončíci jsou noční zvířata, potřebu vit.D pokryjí z běžně podávaných směsí krmných doplňků - například právě Roboranu). Především nejste-li si jistí koncentrací a ředěním tohoto preparátu, vyhněte se mu raději obloukem. UV zářivky jsou v chovu gekončíků v podstatě zbytečné. Navíc žádná UV zářivka nenahradí spektrum slunečního světla. Pravdou je, že gekončíky někdy nechám na chvilku vyslunit (pár minut) a pozoruji potom určitý nárust aktivity - takže sluníčko přece jen nějaký význam má. Bohužel nikde jsem zatím žádnou odbornou studii na téma "gekončík a UV" nenašla.

Mláďata jsou čilá a bývají poměrně divoká. Jak rostou a dospívají, stávají se klidnějšími. Dospělí gekončíci jsou bezproblémoví chovanci, které je možné běžně brát do ruky. Nenásilná manipulace jim nevadí. Očichají si vás, nechají se pohladit, sami na vás "nastoupí", proti hladící ruce dokonce vyhrbí hřbet a nastaví hlavičku. Je ale bezpodmínečně nutné nechat je odrůst. Potřebují se cítit dost velcí na to, aby se nebáli. Dokud jsou mláďaty, mají tendenci být bojácní a na kontakt reagovat vystrašeně. Obvykle, jakmile dosáhnou váhy nějakých 30g, ztrácí plachost a vyděšené reakce už se neobjevují. (Odrostlým mláďatům se někdy říká "tříčtvrtečka" i když to může znamenat různý věk. Pokud začínáte, je pro vás nejvhodnější právě tříčtvrtečka, nebo rovnou dospělý gekončík. Pokud chcete chovat jediné zvíře, na pohlaví nezáleží.) S mláďaty zacházejte velice opatrně. Pokud je budete chytat, nikdy je nesvírejte pevně v hrsti, ale volně v prstech jako v klícce. Pokud je totiž uchopíte pevně, budou se kroutit, chrčet a pištět a možná se pokusí i kousnout, nebo odhodí ocásek. Nikdy nechytejte gekončíky za ocásek.

Není zvykem mláďata zimovat. Gekončíci proto pohlavně dospívají v dobrých podmínkách již v sedmi měsících, kdy se také mohou pářit a začít klást vejce. Plně ale dorůstají až v roce, či dokonce dvou letech, což je také věk, ve kterém jsou již dokonale zralí pro rozmnožování (a v tomto směru plně produktivní).

Pupík...

Takhle vypadá pupík (pupečníková jizva) na bříšku 1 den starého mláděte:

Klikněte na náhled - fotka se otevře v plné velikosti v novém okně.

       

Důkaz, že všechny bílé "fleky, tělesa, koláčky atd.." v břiše, které prosvítají skrz kůži gekončíka, NEjsou vajíčka. Jsou to téměř vždy tuková tělesa;o) U tohodle mláděte jsou to VŠECHNO tuková tělesa. Jen se dobře podívejte - 1 denní mládě je ve výborné výživové kondici a špeky má v bříšku krásně viditelné. Vlastně má skrz téměř translucentní břišní stěnu viditelné úplně všechno. (Chtělo by to lepší fotoaparát, já vím.) Na fotce č.2 jsou vidět docela dobře šupiny a jejich uspořádání kolem "pupíku", na fotce č.3 jsou i poznámky a zároveň bezpečný způsob, jak mládě uchopit, pokud se na to chcete podívat sami.

"Ochočování" mláďat - správný handling a jak na to

Poradím vám jeden trik, který ostatně hraje důležitou roli při "ochočování" gekončích drobečků. Vhodnější název by byl "zvyšování tolerance k manipulaci od člověka-chovatele až k individuálnímu optimu, jehož je konkrétní gekončík schopen dosáhnout". Což je dost dlouhý název. Máme pro to "termín" - handling. Po brněnsku asi "dlachnění". Omluvám se:o)))

Tak tedy: mládě si posaďte na dlaň a druhou rukou jej přiklopte tak, aby dovnitř "jeskyně z dlaní a prstů" neprocházelo světlo. Drobeček bude možná pištět a asi vás taky odvážně kousne. To je normální, je v pořádku a má zdravé sebevědomí, radujte se. Nedokáže vám prokousnout kůži a jeho stisk je k smíchu, tak buďte v klidu. Kousnutí, pištění a výpady s otevřenou tlamkou jsou mláděcí REFLEX na úrovni uchopovacího reflexu u kojenců!! Není to něco, o čem by mládě uvažovalo, prostě jen reaguje. Je vhodné si předtím ruce umýt a pak chvíli promnout dlaně, nebo přejet po kůži na těle, aby jste do rukou nabrali svůj "člověčí pach". Mládě nesmíte v žádném případě mačkat, jen lehounce držet uvnitř. Vytvořte mu CO NEJVÍCE prostoru a pár minut podržte v dlaních zavřeného. Uklidní se. Do paměti se mu uloží váš pach spolu s informací, že se mu nic nestalo. Pak jej vraťte do terária. To je celé a zatím to stačí. Jednou za týden "ochočovat" je tak akorát. Až (někdy ve 3 měsících, jindy i dříve) ztratí svůj "výpadový útočný reflex", manipulace s gekončíkem bude pro něj i pro vás mnohem jednodušší. Taky už bude zvíře podstatně větší a bude si vás (lidi obecně) velice dobře pamatovat a považovat je za naprosto přirozenou součást světa.

Pokud se chcete podívat na bříško gekončíka, uchopte zvíře za ramínka (přední končetiny lehce přitiskněte k hrudníku), prsty podepřete hlavičku, případně záda a kříž. Nesmíte mládě v žádném případě mačkat, ani držet pevně. Proto je důležité jej nejprve uklidnit. Vždy mějte na mysli, kam mládě dopadne, pokud vám z ruky vyskočí. Ono to HUPS! klidně udělá. Proto je vhodné naaranžovat si raději hezky boxík, případně si najít měkkou "záchrannou" podložku (třeba ručník). Nesahat na ocásek!

Přeji pěkné počtení!
Veškerá práva vyhrazena.
Neautorizované kopírování těchto www stránek není dovoleno.
Veškeré návody užívejte až po vlastním uvážení.
Stránky vyjadřují osobní názor autora.
Copyright, realizace © 2006 Brosetti's MACULARIUSweb.

Orgonity od Hopley
Psychopati Manipulátoři Démoni