|
|||||
(příliš) Často kladené otázkyChodí mi různé dotazy týkající se chovu a péče o gekončíky a některé otázky se až příliš často opakují. Tyto stránky vznikly pro OSVĚTU lidí, kteří si chtějí domů koupit gekončíka a nechtějí se nechat napálit. Opakovaně se setkávám s lidmi, kteří si koupili gekončíka a vzápětí byli nuceni řešit jeho zdravotní problémy. Na těchto stránkách chci informovat všechny zájemce o maličké draky o tom, jak poznat zdravé zvíře, jak má vypadat, jak se má projevovat, aby jste z něj měli jen radost a také co všechno bude od vás, chovatelů, gekončík potřebovat. Vybírejte z následujících témat:
# 1: Co jsou gekončíci zač??
Ó, jak krásné je vědět jednu věc. Nebo dvě.Gekončíci noční jsou skutečná zvířata (plazi, ještěři) a zároveň maličcí draci z pohádek. Vědecký/latinský název zní Eublepharis macularius - domestikovaná forma měří okolo 25cm, váží cca 50g a dožívají se v případě správné péče (!!!) přes 20 let. Variety (barevné formy) domestikovaného gekončíka nočního jsou posuzovány dle Standardu [»], který stanoví kvality exterieru jakož i tělesné stavby, harmonického poměru proporcí těla v souladu s přirozenými biologickými a etologickými potřebami těchto šelem. V přírodě žijí v kamenitých pouštních oblastech Afghánistánu, Pákistánu a Indie. Našli by jste je v norách a skalních prasklinách rozlehlých výchozů hornin a v oblastech sprašových stepí. Gekončíci noční jsou drženi v domácích chovech již bezmála 40 let. Když se v roce 1991 objevil první barevný gekončík (Murphy Patternless), okamžitě nastala přímo exploze zájmu o chov barevných forem a mutací, kterých v průběhu let stále přibývalo a přibývá (například stále čekáme na piebaldy, akromelanické znaky atd.). Vycházíme z toho, že každá barva a každý vzor je možný buď je již k dispozici, nebo se objeví v několika málo letech. Křížení mutací činí celý proces ještě rychlejším a překvapivějším. Domestikovaní gekončíci se z teraristiky jako takové zásadním způsobem vymykají - platí pro ně poněkud odlišná pravidla, již proto, že v USA mají přes 25 let status "pet", tedy "mazlíček", a především pro množství mutací a vyšlechtěných barevných forem. Domácí gekončík noční (Leopard gecko) je bezpochyby jeden z nejpopulárnějších zástupců terarijních zvířat na celém světě. Hlavní dominantou jeho povahy je dobromyslnost. Jsou známí svou klidnou a rozvážnou povahou. Klidný, zvědavý a nenáročný gekončík se hodí výborně k lidem, kteří si z "časoprostorových" důvodů nemohou dovolit psa, nebo kočku. Rovněž je ideálním řešením pro astmatiky a alergiky - neprodukuje epotelie. Agresivita je u gekončíků nočních naprostá rarita, nekoušou, ale vrčí. "Leopard geckos", jak bývají označováni na západě, patří mezi nejsnáze chovatelné plazy a v zajetí se jim daří velice dobře. Snadno se "ochočí", jsou krotcí. Mohou dokonce vaši pozornost vyžadovat a nápadně se domáhat krmení, výletu a podobně. Je možné chovat pro potěšení jen jediného gekončíka a v povaze jsou samci stejně laskaví jako samice. Každý gekončík má svou osobnost a charakter. Jsou robustní, nebojácní, zvědaví a extrémně snadno chovatelní. Cena gekončíka a co je v ní zahrnuto
Ceny různých barevných forem se mohou u jednotlivých chovatelů lišit.
Informujte se na cenu u několika chovatelů (i v zahraničí), abyste měli přehled.
Jsou gekončíci ideální mazlíčci? Gekončíci nejsou hračky. Gekončíci dokonce nejsou ani takovými mazlítky jako psi, kočky, potkani nebo například morčátka, která, pokud stojí po kolena v zelenině, vydrží šťastně všechno. Gekončíci noční jsou maličcí draci, šelmy specializované na hmyz. Jsou mezi terarijními živočichy vzácnou vyjímkou s obrovskými předpoklady pro zájmový chov i výstavní aktivity. Jsou to tvorové klidní a mírní, ale mají své možnosti a limity. Je možné brát je do ruky. Proti hladící ruce vyhrbí hřbet a nastaví hlavičku. Vezmou si krmení z pinzety, je možné krmit je z ruky. Poznávají (patrně po čichu) svého člověka. Sami na vás bez rozpaků "nastoupí" a budou se po vás bez ostychu procházet. Pokud jsou nezatíženi traumaty, zůstávají přirozeně důvěřiví a přívětiví. Jsou poměrně nenároční a při laskavém a opatrném zacházení si dobré vlastnosti zachovávají. Pokud by je bylo možné přirovnat k nějakému zvířecímu mazlíčkovi, byla by to nejspíše kočka. Tihle mrňaví draci jsou nezávislí, zvědaví a rádi spí. Nikdy je ale nepřetěžujte nadměrnou fyzickou pozorností. Nesnažte se je cokoli učit, spíše pozorujte, jak se chovají a využijte toho. Nikdy je nedržte v ruce moc pevně, nenávidí to. Nepouštějte je volně po pokoji, ztratí se, infikují, nebo si ublíží. Dejte svým gekončíkům jména, ale nedoufejte, že přiběhnou na zavolání. Samota jim nevadí, vaší nepřítomnosti si ani nevšimnou. Nepřítomnosti krmení ano. Co potřebuju pro chov gekončíka?
Prolistujte si na tomto webu rubriky, především tuto a dále:
Terárium [»] by jste měli mít připravené a vybavené předem, rovněž tak nachystanou potravu [»] a v zásobě vitamínovo-minerální směsi. Gekončík noční se při dobré péči běžně dožívá kolem dvaceti let (samice rovněž). Čím je budu krmit? Gekončíci jsou predátoři specializovaní na hmyz. Hmyz je možné kupovat je v obchodě, nebo si je nechat zasílat poštou či drahou. Dále je možné nabízet smýkaný hmyz, larvy potemníka Zophobas morio, nejrůznější šváby přiměřené velikosti (Nauphoeta cinerea, Blaptica dubia), doplňkově a spíše v nouzi moučné červy Tenebrio molitor (mají ale špatný poměr vápníku a fosforu). Zkrmovaný hmyz musí být vždy odpovídající velikosti - nikdy větší než hlavička gekončíka. Nikdy nezkrmujte hladový a žíznivý hmyz, mohl by gekončíka napadnout a poranit, případně zabít a sežrat. Nenechávejte zbytečně moc cvrčků poskakovat po teráriu, gekončíky to obtěžuje a vám za chvíli poleze na nervy cvrkání. Krmte navečer a to přiměřeným množstvím hmyzu, cca 2-4 cvrčky na jednoho gekončíka tak, aby gekončíci vše do 2 hodin vychytali. Pokud se jedná o mláďata, krmte 5 - 7 cvrčky každý den. Cvrčci by měli mít velikost zhruba 1/2 hlavičky mláděte, aby nenastaly potíže s polykáním. Pokud krmení není spotřebováno ihned, vložte hmyzu do terária nějakou potravu, například plátky jablka, mrkve, nebo list čínského zelí (kvalitnější jsou listy nejedovatých bylin). Nepřidávejte další cvrčky, dokud ti první nejsou všichni sežraní. Nekrmte každý den, dělejte přestávky. Vhodné je 1 nebo 2 dny v týdnu nekrmit. Řiďte se zdravým rozumem. Více se dozvíte v rubrice krmení [»]. Pijí gekončíci? Ano. V teráriu musí být miska s vodou [»]. Můžu koupat gekončíka? Ne. Vážný stresový faktor. Gekončíci stejně jako kočky umí plavat a strašlivě se jim to nelíbí. Netrapte gekončíky koupáním, není to pro ně přirozené. Pokud rosíte terárium, nestříkejte vodu přímo na zvířata. Bojí se toho a zlobí se! Kde seženu gekončíka? Nejméně rizika představuje odběr přímo od dobrého chovatele. (Další možností je inzerát ve specializovaném tisku nebo na internetu, nebo nákup na burze.) Pokud by jste měli zájem o mláďátko od nás, klikněte sem: Naše odchovy [»]. Obecně platí: mláďata se líhnou někdy od května do září a tomu odpovídá i čas odběru. Před vánocemi už je opravdu problém gekončíka sehnat. V únoru prakticky nemáte šanci. Před letními prázdninami se na burzách a v inzerátech prodávají první malá mláďata. O prázdninách (červenec, srpen) se ale burzy nekonají. Ideální čas na výběr je září a říjen, když už jsou mláďata odrostlejší. Pokud jste mlaší 16 let, gekončíka vám nikdo nesmí prodat bez souhlasu vašich rodičů (zákonných zástupců). Na chov gekončíků není zapotřebí žádné povolení, CITES, registrace, ani žádné poplatky. Přečtěte si (a třeba i vytiskněte) několik bodů [»], kterých by jste se při pořizování každého nového gekončíka měli držet. Každé nové zvíře usmítěte do karantény. Odeberte vzorky trusu a nechejte provést parazitologické testy. Informujte se, zda je zahrnut i test na přítomnost cryptosporidií - případně si jej vyžádejte. Cena testu zhruba 200,- Kč. Vzorky nesmí vyschnout, sbírejte je do nádobek, které jsou neprodyšné, hygienické a jdou bezpečně uzavřít (lahvičky od léků, krabičky od filmů). S odesláním (předáním) zbytečně neotálejte, materiál by měl být co nejčerstvější. Kontakt na laboratoř by měl mít každý veterinární lékař. Rodiče našich gekončích mláďat jsou testováni s negativním výsledkem na cryptosporidie. Ručím za 100% zdraví a kondici nabízených gekončíků. Na přání možno dodat potvrzení z laboratoře ne starší 14 dnů.
Dále platí, že vybírané zvíře by:
Pokud vám učarovali gekončíci z amerických webů, doporučuji kontaktovat někoho, komu se již takový import úspěšně podařil. karanténa: co, jak, proč. Nově získané zvíře NIKDY nedávejte do společného terária k ostatním. Váš nový přírustek musí být umístěn do karantény. Doba karantény je obecně 30 dní, já (+ například Marcia Mc.Guiness z www.goldengategeckos.com) doporučujeme 90 dní. Toto opatření je NAPROSTO NEZBYTNÉ. Někteří chovatelé už přišli o celý chov jen proto, že jim nový přírustek infikoval celou kolonii gekončíků. Z chovatelského hlediska není nic horšího, než přijít o zvířata. Je to také obrovský šok pro vás a pokud se vám to stane, můžete počítat i s posttraumatickou stresovou poruchou. Je to extrémně tragická zkušenost, především s vědomím, že tomu bylo možné zabránit. Tato záležitost se nyní stává epidemií, protože plazi v roli domácích mazlíčků jsou velmi populární a obchody a obchodníci se zvířaty zpravidla nedbají na nějakou karanténu a hygienické zacházení s přechovávanými zvířaty (před vyjímkami smekám, nicméně důvěra je k ničemu, kontrola je naprosto nezbytná). V takových podmínkách se infekce šíří velmi snadno. Proto je dle mého názoru 90 denní karanténa vhodnější, pokud došlo k infikaci zvířete nikoli u chovatele, ale během přepravy, pobytu v obchodu a podobně. V latentní fázi v době prodeje nemusí zvíře vykazovat žádné klinické příznaky a rovněž testy v ranné fázi nemusí prozradit nic. Doufám, že si v této chvíli uvědomujete závažnost celé věci. Je nutné izolovat nového gekončíka, dokud není jistota, že je zdravý a rovněž je nutné izolovat je i od ostatních plazů, které máte už doma a je úplně jedno, kde a od koho jste je sehnali. Také je nutné nechovat gekončíky s jakýmikoli jinými druhy plazů pohromadě. To, že jste nechali provést jedny testy ze vzorků trusu a žádná infekce nebyla nalezena neznamená automaticky, že můžete karanténu ukončit. Testy je nutné opakovat, např. cryptosporidie (spory) NEJSOU vylučovány z těla zvířete neustále, proto mohou být některé testy negativní, přestože zvíře je infikované! Takže, jak na to? Nové zvíře umístěte zvlášť, nejlépe do plastového boxu, nebo velké dózy. Tedy do nádrže, kterou bude snadné vydesinfikovat, například vylít vařící vodou (cryptosporidie nezničíte ničím jiným, chlorové ani jiné přípravky nezabírají). Karanténní nádrž by měla být co nejvíce oddělená od vašeho chovu. Ideálně v jiné místnosti. Žádné pomůcky, které v karanténě použijete, nesmíte použít ve svém chovu. Jedná se o různé krmné a napájecí misky, pinzety, peany, štětečky a další nástroje a vybavení, které používáte. Zařízení karanténního boxu by mělo být co nejúčelnější, rovněž z důvodů snadné desinfekce: plastový či papírový úkryt (krabička s vystřiženým vchodovým otvorem) a miska na pití. Substrát není nutný, je však možno použít papírové ubrousky, nebo papír (noviny ne, tiskařská barva je jedovatá). Karanténní box by měl mít víko či kryt, aby nemohlo dojít k úniku živého krmeného hmyzu. Hmyz určený k potravě zvířete v karanténě je se zvířetem v přímém styku, tedy můře dojít k infekci. Cvrček sice neonemocní, pokud ale uteče a vleze kam nemá, může to být velký malér. Záruční doba na zvířata je ze zákona 6 týdnů (to je trochu problém). V průběhu karantény nechejte provést diagnostické testy a zkoušky, hlavně kontrola trusu po stránce parazitologické, a to PŘEDEVŠÍM NA PŘÍTOMNOST CRYPTOSPORIDIÍ, a dále bakteriologické vyšetření trusu například na přítomnost patogenních salmonel. Karanténu můžete ukončit, pokud provedené testy opakovaně (v rozmezí 3 měsíců) nepotvrdí žádnou infekci. U importovaných zvířat rozhodně je správná karanténa jednou z podmínek vydání dovozního povolení k dovozu živých zvířat z ciziny. Jak to vypadá v praxi nevím. Povolení vydává a kontroluje územně příslušná Státní veterinární správa. Dále je karanténa i nutnou podmínkou k uplatnění reklamace při onemocnění, případně úhynu zvířete po nákupu. Karanténu můžete ukončit, pokud provedené testy nepotvrdí žádnou infekci. Pokud karanténu ukončíte s pozitivními výsledky nálezů, zlikvidujte veškeré použité vybavení a pomůcky, které není možno vydesinfikovat. Pokud se prokázaly při testech cryptosporidie, desinfekci nádrže, vybavení a pomůcek proveďte vařící vodou. Pozn. z praxe: Největší problém překupníků a obchodníků se zvířaty je ten, že "točí bedny". (Mluvím o problému, ne paušálně o obchodnících.) "Točení beden" je nejspolehliněší způsob, jak mezi velké množství zvířat rozšířit velké množství různých infekcí, ať již parazitálních, bakteriálních či mykotických. Překupník nakoupí, nasype zvířata do terárií či beden, prodá, terária či bedny řádně (vůbec) nevydesinfikuje, nakoupí nová zvířata, nasype je opět do těch nečistých nádrží a tak jede pořád dál. Zvířata bere do rukou, namísto toho, aby si vzal pokaždé jiný pár latexových rukavic. To znamená, že i nakoupená zdravá zvířata se mohou infikovat. Většina infekčních onemocnění má ale různě dlouhou inkubační dobu, takže při prodeji nic nemusí být ještě znát. Během této latentní fáze vám může zdánlivě zdravý jedinec nakazit ostatní chovance v teráriu! Jak ochočím svého gekončíka? Gekončíci noční jsou přirozeně mírní a klidní. "Ochočit" gekončíka není problém, avšak samo slovo "ochočit" zde není zrovna na místě. Gekončíci jsou sami od sebe přirozeně vlídní, mírní, laskaví a dobromyslní. Proto je na zahraničních serverech notoricky užíváno slovo "pet", tedy mazlíček. Je nutné uvědomit si, že jde jednak o určitou popularizaci teraristiky a zároveň o marketingový tah. Gekončík není pejsek, nebo morčátko. Je to maličká šelma, domestikovaný drak. Čtěte: Jsou gekončíci ideální mazlíčci? [»] Ve skutečnosti se nejedná o žádné "ochočování", ale o "pouhé" využití toho, jak se gekončíci sami přirozeně chovají. Při správné manipulaci zůstávají po celý život opatrní, klidní a mírumilovní. Je ovšem pravdou, že mláďata bývají zbrklá a divoká (některá jsou klidná již od vylíhnutí), při vyrušení piští, mají sklon odhazovat ocásky a čerstvě vylíhlí drobečci na vás bez rozpaků okamžitě s jekotem zaútočí. Právě tak jako koťata. Jaké je gekončí miminko v útoku? Roztomilé a směšné. Přestavte si to: sedm či osm cm v těle i s pruhovaným ocáskem. Gumové nožičky. Ještě ani pořádně nevidí. Jak ale rostou, nabírají na velikosti, na váze i na klidu. Především dokud jsou malí, dopřejte jim ho. Kolik gekončíků můžu chovat pohromadě? Libovolné množství, pokud na to máte prostor. Pro skupinu 4 zvířat se doporučuje plocha dna terária 50 x 50 cm (a ekvivalenty). Výška terária není rozhodující, protože eublíci jsou terestričtí - pohybují se po zemi. Platí: vždy jen jeden samec ve skupině a vždy jen zvířata stejné velikosti. Gekončík se špatně svlékl! Co mám dělat? To je u gekončíků poměrně neobvyklý problém. Pokud tedy dojde k tomu, že se gekončík nedokonale svlékl, je to pro vás znamení, že je něco již delší dobu v nepořádku. Možná je tu nemoc, nedostatečná výživa či její složení, nadměrný stres, nadměrné sucho, nebo prostě nedostatečný přístup k vodě - žízeň.. Stará kůže ulpí většinou na břiše, ocase a na prstech. Pokud zůstane na prstech a není odstraněna, hrozí zaškrcení a odumření postižených míst. Gekončík tak může přijít o prsty, případně rovnou o končetiny. Pokud se rozšíří sepse, zvíře uhyne. Přestože je to u gekončíků skutečně vzácný problém (mnohem častější u různých gekonů), nastane-li, nepodceňujte situaci. Nyní musíte zasáhnout a kůži odstranit sami. Stará nesvlečená kůže musí však nejprve odpučet. Nikdy se nepokoušejte sloupnout svlečku bez zvlhčení! Zvířátko proto nejprve posaďte do plastové nádoby (odkud neuteče) a na dno nalijte trochu vody, aby tlapky byly ponořené. Pokud nechcete gekončíka posadit přímo do vody (malé mládě), nechejte jej na vlhkém molitanu či ubrousku. Dále zvíře můžete narosit střičkou. 10 - 15 minut počkejte, dokud kůže nenatáhne vodu. Až se to stane, bude se trhat jako mokrý papír. Dříve se svlékáním nezačínejte. Po uvedené době nejlépe svými prsty, nebo šikovnou pinzetou, stahujte cáry kůže směrem od těla ke špičkám prstů, v případě ocásku od těla ke špičce. Nesnažte se kůži trhat, stahujte (v případě tlapek) celou "rukavičku" naráz - pomalu, opatrně. Po ukončení svlékání můžete aplikovat hydratační krém (pokud možno neparfémovaný). Tušíte proč. Především ale zkuste odhalit, proč k celé situaci došlo a odstraňte příčinu. Gekončíci se mají správně svlékat sami a zcela bez obtíží během několika minut, takže je při tom nejspíše vůbec nepřistihnete. Proč se můj gekončík vzteká? Páč mu něco leze na nervy. Gekončíci dávají svou nelibost hlasitě najevo. Například při pevném sevření v ruce budou pištět, kroutit se a všemožně se snažiti budou uniknout. Možná vás i kousnou. Nevystavujte gekončíky zbytečně vlivům, které u něj spouštějí stresové reakce. Ubližujete jim. Přestože my lidé máme hierofantický sklon přiznávat zvířatům emoce a myšlenkové pochody, které jsou vlastní pouze našemu druhu, gekončík má jen dvě polohy: buď je spokojený, nebo je nespokojený. Nic mimo to neexistuje. Vycházejte z toho, že gekončík má být spokojený. A zařiďte to. Proč můj gekončík nežere? V zásadě jsou možnosti dvě. Ta první: protože je přežraný a už nemůže - zařaďte den dva bez krmení. Ta druhá: je nemocný - nechejte provést parazitologické vyšetření (ujistěte se, že zahrnuje i test na cryptosporidie) ze vzorku trusu. Průměrný denní příjem gekončíka jsou 4 - 6 cvrčků přiměřené velikosti, 1 - 2 myšátka dle velikosti, nebo 2 - 4 larvy Zophobas morio na dospělé zvíře. Za předpokladu, že občas nedostane nic. Vhodné je vyčlenit jeden, nebo dva dny v týdnu půstu. Eublephaři mají sklon k tloustnutí. Cpou se, dokud je čím. Někteří hodně plaší gekončíci si ale nevezmou sousto ani z pinzety, ani pokud se díváte, takže loví jen v klidu a nerušeni. Pokud se vám zdá, že váš gekončík nežere, počítejte zbylé cvrčky po krmení v teráriu a kontrolujte trus. Gekončíci mohou spolykat velké množství substrátu. Dělají to výhradně z nedostatku minerálů, nejen kalcia!!! Trus těchto gekončíků je samý písek, kamínky. V takovém případě nepoužívejte jako substrát písek ani drobný štěrk a naučte svého gekončíka brát krmení z pinzety - tak získáte přehled o příjmu potravy. Nezjednodušujte si prosím situaci tím, že budete jako krmení nabízet jen moučňáky na misce. Mouční červi (Tenebrio molitor) se rozhodně nehodí jako hlavní menu gekončího jídelníčku. Mají mizerný poměr vápníku a fosforu. Zophobas morio se zase umí účinně bránit a pokud gekončík nedokáže tohle krmení bez problému zabít, je podávání Zophobasů nebezpečné. Švábi jsou moc rychlí, luční smýkané kobylky skáčou, sarančata jsou moc velká... Věci na zpestření jsou sice vhodné, ale mějte na paměti, že to nejlepší krmení pro vaše hmyzožravé leopardy jsou vypasení cvrčci. Znám potřebu gekončíků získávat minerály ze substrátu a často ji v chovu pozoruji. Vyzkoušela jsem různé zeminy, jíly, směsi s vápníkem (pro holuby) a drtě (sépiovka, skořápky vajec, drcené mušličky), steliva pro kočky hrudkující i nehrudkující, rašelinu, vápenítý písek, křemičitý písek v různých zrnitostech a po všech zkouškách mi nejlépe vyšel Mikeš (stelivo pro kočky - sušený jíl) a strouhaná sépiová kost, nevyvařená. Pokud měli v nabídce toto, Lignocel ani písek je nelákal. Jíl (Mikeš) zažívacím traktem bez problémů projde, tělo si vezme co potřebuje. Obojí přijímají jak samci, tak samice v jakémkoli věku. Vyberou si kousek a spolknou jej. Zcela vědomě, ne omylem. Pozor: Pokud gekončík nežere, hubne, je malátný, zvrací, má průjem - jsou to téměř s jistotou cryptosporidie. .
O cryptosporidiích více v článcích:
Pokud si ani teď nevíte rady a obáváte se vážného problému, klikněte sem. [»] Můžu gekončíka chovat spolu s jiným druhem gekona? Ne. Nikdy nechovejte gekončíky noční s pohromadě s jakýmkoliv jiným druhem. Jak na cvrčky? Hlavně v klidu. Pokud chcete chovat gekončíky, musíte se neučit zacházet se cvrčky. Gekončíci vyžadují živou potravu, proto není možné hmyz zamrazovat ani jinak usmrcovat a skladovat. Mějte na paměti, že Eublepharis macularius - gekončík noční je dravec, predátor specializovaný na hmyz. Reaguje na pohybující se kořist a přirozené je pro něj lovit. Není možné krmit konzervami ani granulemi tak jako kočky a sladkosti (med, ovocné přesnídávky) jsou pro gekončíky pouze doplňkem. To nejlepší krmení pro vaše gekončí miláčky chované v zajetí jsou vypasení cvrčci. Zalistujte na rubriku krmení. Gekončík žere substrát a kamínky! Proč? Je to přirozené. Domácí gekončíci někdy záměrně požírají substrát, kamínky, hlínu z květináčů, nebo rašelinu. Snaží se získat minerály, které jim chybí, nebo si udělat pořádek v trávicím ústrojí. Mláďata si tímto způsobem dokonce osazují střevní mikroflóru. Žerou "špínu" (jako ostatně všechny děti) a tak se pokoušejí zanést si do střev užitečné bakterie. Je to podobné, jako když vy jíte jogurt. Méně bych sázela na to, že tu jde i o budování imunity. Jisté totiž je, že gekončíci spolknou i ty méně přátelské neřády. Není to až tak neobvyklé, například malí leguáni zelení bývají přistiženi, když přijímají trus dospělých zvířat. Z téhož důvodu. Pro vás, jako pro chovatele, platí: pokud chováte gekončíky, zajistěte jim sterilní substrát!
Dbejte také na to, aby měla zvířata k dispozici misku s drcenou sépiovou kostí, nebo úlomky odblaněných skořápek
slepičích vajec. Někdy bývají na burzách v nabídce drcené lastury. Zvláště kladoucí
samice budou mít o tento doplněk zájem. Nedělejte z toho ale problém,
obyčejná vyvařená a na kousky rozdrcená sépiová kost plně postačí. A protože je měkká, je také bezpečná.
Předkládané kousky by měly být velké asi jako zrnka rýže.
Čas od času můžete nabízet vlhkou, chemicky neupravenou rašelinu. Pokud ji zvířata pozřou, rašelina jim může pomoci vyřešit potíže v trávicím traktu. Pochopitelně, pokud zájem (tedy potřeba) není, gekončíci si rašeliny ani nevšimnou. Rašelinová svačinka však může být řešení pro slabší jedince, či špatně žeroucí mláďata. Co všechno jsou stresové faktory? Čemu se vyhnout? Existují věci, ke kterým by v chovu a při manipulaci s gekončíky nemělo docházet. Pokud se objeví, znamenají stresovou zátěž. Stres není jen "nějaký pocit". Je to stejně jako v případě lidí a ostatních živočišných druhů komplexní fyziologická reakce, která je zátěží pro celý organismus. V daném případě je to organismus toho nebohého tvorečka, co vás právě v zoufalství kousnul. Stresová reakce je mechanismus, který probíhá vždy stejným způsobem, ať je stresor (spouštěcí podnět) jakýkoliv. Stres se řadí mezi obranné a ochranné reakce, které vycházejí z pudu sebezáchovy. Stresová reakce má v zásadě připravit organismus buď na boj, nebo na útěk (fight or flight response). Problém je, že trvající stresová zátěž organismus vysiluje a vyčerpává. Navíc se okamžitě začne ustavovat nový homeostatický modul, který působí proti změně stavu. To při určitém zjednodušení znamená, že pokud je jedinec přinucen žít pod nějakým tlakem, stresová reakce trvá neustále a organismus se na daný stav buď adaptuje, nebo zemře. Návrat ke stavu před tím, než se stres objevil, je obtížný právě proto, že se organismus snaží na stresor adaptovat. To znamená: pokud je chudák gekončík z něčeho na nervy, tak i když provedete nápravu a odstraníte to, co mu vadilo, pořád to bude to ustrašené nebo vzteklé zvířátko, které kouše lidi, panicky před nimi utíká, nežere co má, žere co nemá, něco ho prostě žere. Aby z něho byl zase hodný a milý gekončík, může to zabrat dost času a náprava se nemusí vůbec podařit. Takže potřebujete hlavně hodně trpělivosti. Pokud chceme vymezit stresové faktory, musíme vždy vycházet z biologie a etologie druhu. Mezi stresové faktory tak patří především nevyhovující chovné podmínky (včetně sporů, které si gekončíci vyřizují mezi sebou) a nešetrná manipulace (ze strany chovatele).
Sameček? Samička? Jak to poznám? Rozeznat pohlaví dospělých, nebo semiadultních gekončíků není problém. Dokonce již u některých malých mláďat je patrné, že z nich budou samci. Jiní mladí samečkové své pohlaví úspěšně tají velice dlouho - a najednou máte z Leona Leonku. Bezpečný věk pro určení pohlaví nelze stanovit z toho důvodu, že gekončí mláďata rostou a dospívají v závislosti na chovných podmínkách - teplotě a krmení - v rozmezí několika měsíců. Rozlišujících znaků je několik: Samci mají aktivní femorální póry na spodní straně stehen. Uvidíte je jako řádku šupinek s tečkou uprostřed. Ve středu každé šupinky totiž ústí vývod pachové žlázy - pokud jsou žlázy hodně aktivní, z pórů vyčnívají tyčinky mazu. Pokud vám připadá legrační, jak váš gekončí sameček leze po teráriu a otírá si kloaku o substrát, samice, domečky, zkrátka o všechno možné.. tak ne, není divnej a nedělá to ani proto, aby vás pobavil. To si jen značkuje: MOJE, MOJE, MOJE. Je to projev vrozeného teritoriálního chování. Divocí gekončíci značkují taky. Pachové značky jsou jasně čitelné pro všechny ostatní gekončíky. Protože si samec značkuje své samice, nikdy raději vprostřed chovné sezóny neprohazujte zvířata v chovných skupinkách. Mohlo by dojít k vážnému úrazu, pokud by samec očichal cizí samici (označkovanou) a po pachu ji určil jako cizího samce. Samci mezi sebou bojují, dokud nedojde ke smrti jednoho z nich. Samice sice mají tytéž šupinky, póry ale aktivní nejsou, neprodukují maz. Spolehlivějším a zřetelnějším znakem pohlavního dimorfismu těchto zvířat jsou hemipenisy samců. Jedná se o párový pářící orgán. Hemipenisy jsou tedy dva a jsou skryty uvnitř těla na bázi ocasu v hemipenisových kapsách - každý ve své. Zvenčí jsou pozorovatelné jako dvě zřetelné bouličky pod kloakou. Zkušení chovatelé umí hemipenisy opatrně vypalpovat - mírným tlakem "speciálním chvatem":o) vystrčit hemipenis z jeho kapsy. Chce to cvik a není to snadné. Nezkušený zvědavec může napáchat škody. Pokud vám někdo neukáže jak na to, sami to určitě nezkoušejte. Samice hemipenisy nemají. Všechno vám bude jasnější, když se teď podíváte na fotky. A co ostatní chovatelé? Baví se spolu? Zatím moc ne, bohužel. Chov barevných forem gekončíků v ČR je víceméně novinkou. Nemáme, na rozdíl od chovatelů chůviček, andulek, gupek, nebo například bullterierů, žádný Klub Chovatelů Gekončíků, což je rozhodně škoda. Chce to čas. Dříve nebo později klub bude a s ním i soutěže a výstavy. Je to ostatně i na vás. Čím více lidí bude mít zájem a chuť, tím dřív se k něčemu takovému dopracujeme. Zatím je v ČR jen pár lidí (cca 30 chovatelů z nichž někteří nemají přístup na internet), kteří mají zajímavé formy doma a odchovávají je. To je málo. V důsledku neinformovanosti a obecné nechuti uvažovat o laické a zájmové teraristice v širších sociokulturních souvislostech nejsou chovatelům barevných forem gekončíků stávající ultrakonzervativní české tera kluby a organizace celkem k ničemu, takže to tam raději ani nezkoušejte:
www.teraristika.cz [»] - TSP - Teraristická Společnost Praha
"Příroda se hrozí tupých vědců." (Campbellův zákon) Klasické inzerční a diskusní zázemí poskytují internetové portály teraristiky Ifauna.cz [»] | Reptarium.cz [»] | Reptilia.cz [»] a jistě narazíte na velký počet zábavných osobních stránek. Buďte shovívaví a nevěřte všemu co čtete, většinou je píšou děti. Čím méně zkušeností, tím více obhajované nesmysly. Ve velkých městech se pořádají burzy, tradičně většinou jedenkrát do měsíce. Asi nejznámější a největší jsou burzy v Praze (Terrabazar na Smíchově a burza v Holešovicích). Při troše štěstí až třetinové až poloviční (!) mohou být burzy v Ostravě a v Brně. Malinkaté burzy pořádají také v Plzni a možná i jinde. Obří burzy se pořádají nejblíže v Hammu. Informace kam se vypravit hledejte na Reptarium.cz [»], aktualizováno včas a věrohodně. Další možností, jak si teraristiku ještě víc užít, jsou časopisy. Pokud jde o gekončíky, nic specializovaného na trhu není. Platí to i pro knihy. RIZIKA - na co dát pozor: Prosím věnujte maximální pozornost následujícímu odstavci. Ušetří vám mnohá zklamání a finanční ztráty. Nenechejte si od nikoho nic líbit: Podle ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák. je záruční doba na zvířata šest týdnů. Prodávající po tuto dobu odpovídá i za tzv. skryté vady, které se během záruční doby projeví. Reklamaci je však nutno uplatnit během záruční doby. Po uplynutí 6 týdnů od data prodeje vaše právo reklamovat zakoupené zvíře zaniká. Žádná "vyjímka na terarijní zvířata" z tohoto zákona NEEXISTUJE, přestože se vám to občas někdo bude snažit nakukat. Co dělat, když pořizujete nového gekončíka:
Kvalita, hodnota a cena gekončíka? Pořizovací cena se odvíjí od věku zvířete, pohlaví, exteriérových a genetických kvalit a předpokladů. Malý obyčejný domácí gekončík - voříšek - vás bude stát tolik, co tenisky od Vietnamců. Nikdo s dobrým vkusem by si ale do okrasného jezírka nedal obyčejné šedozelené kapry, když může mít krásné barevné koi, především sami Vietnamci rozhodně ne. To je fakt. Někteří z vás se ptají na "klasickou formu". Pozor, tzv. Obyčejná, divoká, nebo též "klasická forma gekončíků" jsou voříšci sprskaní bez jakéhokoli záměru ze 4 (!) různých ssp. a mnoha geografických ras. Nemám o "klasické" formě valné mínění - je to, jako by někdo pochytal různé domácí kočky, množil je a radoval se, že má klasická (divoká?) zvířata. Má klasické míšence - kříženečky bez záruky a původu. Na stránkách naleznete důležité důvody, proč koupit gekončíka z výběrového chovu, i když bude plnit jen roli domácího mazlíčka a o chovu neuvažujete. Osobně a se vší zodpovědností jdu cestou profesionálního výběrového chovu a pečlivé práce s genetickými a exterierovými předpoklady jednotlivých zvířat. Gekončíci z mých odchovů nejsou běžná "pet" produkce, ale kvalitní zvířata do chovu - s výstavními předpoklady. Vždy dám přednost zvířeti z linie, o kterou se někdo dobře staral. Počítáme s možností pořádání výstav barevných forem v ČR! Klikněte pro Standard [»] Hledat za každou cenu nejlevnějšího gekončíka a pokud možno v místě bydliště, zejména chcete-li se věnovat chovu, se ale většinou nevyplácí. Tak jako kočka na mazlíka stačí obyčejná micka, gekončík jen tak pro radost stačí obyčejný voříšek (přičemž je to, pozor, pořád malý magický drak) - jen do chovu se prostě nehodí. Většinou mají chovatelé důvod, proč prodávají svá zvířata hodně pod cenu. Nezřídka je to zdraví rodičů mláďat (cryptosporidie). A o čem tedy mluvíme, když je řeč o ceně? Mluvíme o vkladu usilí, které je nutné pro rozmnožení nové formy, jejího vývoje a tvarování. Je k tomu zapotřebí mnoho energie, vůle, péče, studia, investic nejen finančního druhu a jisté dávky štěstí. Draci střeží poklady, ale barevní draci (gekončíci) jsou poklady sami o sobě - zdroj jejich zlata a drahokamů se skrývá v DNA. Nikdo vám neprodá barevného gekončíka za cenu obyčejného, protože nabízí minimálně 3 roky své práce. Ron Tremper pracoval na vývoji barev 25 let. Vy ale nemusíte začínat od nuly - a o tom je cena. Barevné formy z výběrových chovů jsou vždy dražší než voříšci. Platí to u psů, koní i koček. Prodávat barevné formy znamená prodávat mnohaleté úsilí a investice do chovu. Mládě klasicky zbarveného gekončíka "voříška" koupíte na burze zhruba za 350 - 450 Kč, cena dospělců se pohybuje mezi 500 - 700,- Kč za kus (kvalitní hi-yellow přesahuje 1 000,- Kč). V obchodě to bývá 2x tolik při úměrně nižší kvalitě/kondici/zdraví zvířete. Tolik opakovaná špatná osobní zkušenost a nejčastější zdroj obtíží všeho druhu. Příliš často se na mě obrací začínající chovatelé, kteří si přinesou svého prvního gekončíka z obchodu se zvířátky a objeví problém: "..špatně se svléklo, nepapá, má gumové nožičky a podobně.. co mám dělat??". Potom probíhá nejčastěji e-mailem korespondence, v níž vysvětluji to, co měli vysvětlit v obchodě a poskytuji návod k napravení případných škod. Vypečení obchodníci prodají "zboží" a jak se o něj je kdo schopen postarat je nezajímá. Je to mrzuté. Začínající chovatel by měl, dle mého názoru, dostat nejen zvíře v perfektní kondici, ale i dostatečný "návod k použití". Pokud cokoli z toho chybí, nebo má vady, není to fér,¨ je to prostě špatně - to říkám já. Pokud si už gekončíka donesete šťastně domů, je silně doporučeno provést testy na cryptosporidie (cca 200,- Kč), ideálně opakovaně a zvíře držet v karanténě. (Karanténu provádím vždy, a to 3 - 6 měsíců, přičemž testy bývají provedeny 3 - 10X.) Dotknu se okrajově ještě jedné věci, v níž pokrytectví rozhodně není na místě. "Chovatelé", kteří si v počátku své dráhy zadají inzerát typu "chci skupinu 1,4 dospělé co nejlevněji, chci je množit!!!" si jednak uvědomí až dodatečně, že k pořizovací ceně zvířete musí přičíst náklady na provedení testů na cryptosporidie (infekce v r. 2004 odhadem u 1/3 chovů dle MVDr. Modrého). Dále náklady na chovné zařízení a provoz chovu - a to vždycky znamená víc peněz, než nákup samotného zvířete (když to nebude ten kousek za 1000$). A druhá věc, pokud maximalizujete produkci, je nutné počítat se zahlcením trhu, tedy že nenajdete pro mláďata zájemce chovatele. Pak je možnost nabídnout je buď obchodníkům (pod cenou) a nebo rovnou chovatelům ještěrkožravých hadů - na krmení (hadi musí taky žrát). Nejde o to, aby bylo gekončíků co nejvíc, ale o to, aby byli co nejhezčí. OK? Pořizovací cenou gekončíka náklady nekončí. Musíte provést testy. Potřebujete terárium, topné zařízení, substrát, somečky a skrýše, misky, teploměr, pinzety. A pak jsou tu položky, kterými neustále dotujete svůj chov: Krmení, vitaminové a minerální doplňky, náklady na vytápění, krmivo pro cvrčky... Z toho plyne poučení: Pokud vám cena gekončíka připadá vysoká, vynásobte ji dvěma (raději třemi) a zjistěte, jestli se vám ten výsledek zamlouvá.Jak je to s těmi krotkými gekončíky? Krom zdraví, zbarvení a tělesných proporcí gekončíka vidím ještě jedno důležité kritérium pro výběr. Tím kritériem je povaha. Kříženci gekončíků chovaní pro potěšení nemají žádný význam z hlediska ochrany přírody a divokých druhů. Nemá smysl namlouvat si, že jsou to divoká zvířata. Po generace v zajetí chovaní gekončíci nečelili predačnímu tlaku (snad jen občas péči svých chovatelů), nebojovali o přežití, o potravu, o právo na teritorium (a samice na něm). K chovu byla zvířata vybírána/nevybírána člověkem a odchylky a mutace, které by neměly v přírodě šanci na přežití se vesele množí v bezpečných teráriích. Padesát generací se považuje za určitou mez, při jejímž překročení nastává u chovaných, původně divokých druhů, domestikace. Gekončíci tuto hranici již dávno překročili. Je to poznat na jejich exterieru, anatomii i projevech. Na druhou stranu nemohou být nikdy ani mazlíčky v pravém slova smyslu. Nejsou to ani psi, ani kočky, ani morčátka, ale mohou být dostatečně krotcí na to, aby manipulace s nimi neznamenala adrenalinovou záležitost pro chovatele a stresový faktor pro zvíře. Nelze mluvit o nějakém ochočování, nebo výcviku. Jsou to jen zvířata s inteligencí na úrovni těch chytřejších akvarijních rybiček. Vyhovují lidem, kteří nečekají "projevy oddanosi" či "lásky". Gekončíci mají jen přirozené vlohy k tomu chovat se mírně. Tento zásadní předpoklad vychází z etologie druhu. Jisté je, že cíleným výběrem v chovu lze tuto vlastnost v následných generacích prohlubovat a rozvíjet. Ač jsou to šelmy, predátoři specializovaní na hmyz, jsou Leopardí gekoni (Leopard geckos) přirozeně klidní. Moji přátelé se shodně smějí, že tato zvířata jsou "eubloni-blboni". Souhlasím a proto nemám v chovu zájem o gekončíky, kteří by kousli člověka, nebo i jen hrozili otevřenou tlamou. Na takovou vyjímku narazíte ale zřídka kdy. Moji gekončíci jsou ti "normální", hodní. Vybrala jsem si je. Nikam zběsile neutíkají, nekoušou, nehrozí, nedělají potíže. Naopak jsou velmi mírní, aktivní, zvědaví. Jsou ochotni žrát z pinzety, vyhrbí při hlazení hřbet jako kočka a nastaví hlavičku. A když jim v hlavičce sepne správný obvod (ono jim to trochu trvá), na člověka sami vylezou, uvelebí se mu na rameni, kradou teplo a tlučou špačky. Pardon. Cvrčky.
Přeji pěkné počtení! |
|
||||
|
web o gekončících nočních Eublepharis macularius http://macularius.wz.cz czech republic |
